Od Silvestra roku 2009 začínám s posluchači přednášek a dalšími zájemci zpívat mantru pro ego na Cestě. Zatímco v tom širším slova smyslu jsou pro ega na cestě všechny mantry, protože rozpouštějí závislost na racionalitě (na úkor intuice a duchovnosti), v tomto konkrétním případu jde o přímé oslovení toho, co to všechno ovládá: softwaru, kterému říkáme mysl. Přestože vždy jednou větou obvykle vysvětlím, že jde o jakési niterné oslovení ega, nebývám pochopen. A tak se pokusím tímhle návodem na použití naznačit některé roviny a souvislosti, o které (nejen tady) jde.
Nejprve text: Všechno co chceš taky máš, ticho je tvůj Otčenáš, stačí přestat vyvádět, klid a mír je rázem zpět, klid a mír, klid a mír.
Melodie se zpívá na druhou mantru na CD (a DVD Devy Premal a Mitena z roku 2009), která se jmenuje Calma e tranquilidade (dole v mp3 si to přehrajte a naučte se melodii, abyste si mohli mantru rovnou zpívat).
První verš naznačuje iluzi našich existencí, totiž že jsme to, co si myslíme že jsme (a že až budeme mít dům a auto a děti… bude konečně šťastni). Trpíme, protože nám mysl neustále vytváří nové a nové „vize“ toho, co bychom mohli a měli mít a vlastnit, abychom byli šťastni. Jenže čím víc máme, tím méně jsme šťastni. Ve srovnání s celoplanetární situací patříme mezi 5% nejbohatších lidí vůbec (v kombinaci tepla, střechy, jídla a pití, telefonu a počítače s internetem). V tomto smyslu se tímto veršem snažíme programu mysli znovu a znovu sdělit, že už má všechno co (původně) jako homo sapiens může (aniž by získával na úkor těch druhých či životního prostředí) chtít.
Druhý verš naznačuje Cestu, vedoucí ke zklidnění (hladiny) mysli, a tedy uzdravení a štěstí: ticho. Ne ve smyslu zániku aktivit, ale umění užít si klidu mysli a těla (ve smyslu narovnání jinak neustálými myšlenkami rozvlněné hladiny mysli, takže se realita odráží vždy fragmentálně, zkresleně). Jakmile se do toho všeho nebudeme plést, jakmile se naučíme důvěřovat genialitě těl a zázraku existence, tělo a mysl si poradí. Jakmile se budeme „modlit“ k tichu (klidu a míru, ve smyslu českého významu indického slova šánti) zpěvem, pak se naplní rčení Není cesta k míru, mír je Cesta.
Třetí verš je přímý praktický návod na použití: jak dosáhnout klidu a míru (a s tímto stavem následně související moudrosti, soucitu a štěstí)? Stačí přestat vyvádět. Ti, kteří byli špatně porozeni, a kvůli dalším zbytečným a nespravedlivým trestům v dětství a ve škole se cítí niterně nejistí a ohrožení, se „brání“ agresivitou a bojem. Opička naší netrénované a emocemi a vnějšími i vnitřními nečistotami zpomalené a ušpiněné mysli prostě vyvádí a vyvádí: nedokáže uvažovat o důsledcích svých činů. Jedná emotivně a bezmyšlenkovitě, a až potom, co se něco stane, případně zalituje a měla by přemýšlet, jak zařídit, aby se to příště nestalo. Jenže opička mysl nemá čas přemýšlet, protože neustále něco vyvádí.
Klid a mír je rázem zpět… ono mantrické dvojí opakování na konec, a pauzy mezi tím, jsou také záměrné. My neustále a stále víc spěcháme. Nedokážeme se zastavit. Nedokážeme držet rytmus pauz. Mysl by chtěla všechno hned, ale tělo potřebuje nějaký čas, aby se připravilo, případně přizpůsobilo. Nemůžeme chtít dosáhnout vnitřního klidu a míru po dvojím trojím zazpívání mantry, když jsme předtím třicet čtyřicet či více let trénovali „problémy“ a negativní vnímání skutečnosti. Ona nutnost niterně si počítat takt a dvojí „klid a mír“ zazpívat v původním, pomalém tempu, je velmi účelná a transformativní. Jakmile si tělo a mysl zvyknou, přijde jim to pak automaticky samozřejmé. A zpomalením rytmu těla zpomalí i rytmus mysli.
Zjednodušeně napsáno, když se tyhle čtyři verše v oné tak snadné a pomalé melodii zpívají neustále za sebou, mysl, a především její program ego, se postupně zpomalují a vypínají, protože takto jsou adresáty sdělení mantry: nedurdí se, že se jedná o nich bez nich, ale z podstaty zpomaleného zpěvu se klidně dají zpomalit.
Tak jako když umíte zpívat alikvoty, a zpíváte vlastně jedním hlasem dvojhlasně (i když je to fígl), nebo jako když se naučíte na didžeridu cirkulární dýchání: neustále zníte, a přitom se nosem nadechujete (opět fígl), právě takto, pomocí fíglu, se lze slovem dostat „za“ slova (pomocí kóanu na jedné, a mantry, které také užívají slov, aby slova vypnuly, na druhé straně).
Nechte na hlavě,vážení: tohle by mohlo a mělo postupně zklidnit ega a pozitivně změnit váš i náš svět. Stačí přestat vyvádět, klid a mír je rázem zpět.
Calma_e_Tranquilidade-fragment
konečně i česká verze http://youtu.be/sauZOzM9m7c
